Zatímco mnoho psychologických thrillerů má tendenci sledovat podobnou trajektorii, diváci nového původního filmu Hulu Běh bude potěšen, když najdeme zvrat v poněkud unaveném a občas až příliš předvídatelném žánru. V hlavní roli herečka Sarah Paulson a nováčka Kiera Allen, která získala Emmy, Běh se zaměřuje na složitý vztah mezi matkou a dcerou mezi Diane (Paulson) a Chloe (Allen) a na pokroucenou cestu, kterou se matka může zoufale snažit držet svého jediného dítěte.
Chloe je nadějná univerzita ve Washingtonu, která doufá, že je připravena opustit hnízdo, zatímco Diane se, alespoň na povrchu, jeví jako oddaná svobodná matka, která vychovávala svou dceru s úplnou láskou a péčí. Publikum je zpočátku vedeno k přesvědčení, že kvůli nesčetným zdravotním problémům Chloe - málem zemřela při narození a nyní má astma a kromě jiného používá invalidní vozík - Dianeina přehnaná ochrana je prostě starostí o blaho její dcery a touhou zajistit její dobře postaráno způsobem, který může zaručit pouze rodič.
Samozřejmě, režisér Aneesh Chaganty ( Hledání ), která se na scénáři podílela se Sevem Ohanianem, si z nějakého důvodu vybrala název filmu a čím více Chloe zjistí o své matce a o sobě, tím zoufalejší je, aby se dostala pryč. Bohužel to není tak snadné, protože pokud se Diane starala o svou dceru, zašla ještě dále, aby zavedla opatření, aby udržovala teenagera uvázaného na její straně. Následuje nehtové kousání, intenzivní cesta dědictví traumatu, sebeobjevování a nakonec boje.
měl příležitost promluvit si s Paulsonem a Allenem o jejich přístupu k základnímu traumatu Běh , jak se herečkám podařilo po natáčení tak intenzivních scén vypnout a co si oba o tom konci myslí.
(POZNÁMKA: Tento rozhovor obsahuje spoilery pro Běh, včetně diskuse o závěrečné scéně.)
: Běh byl jedním z těch filmů, díky kterým jste na obrazovce hodně křičeli. Nemohl jsem si nevšimnout, že i přes trauma filmu, bylo v něm téměř cítit tábor. Vím, že Aneesh Chagnaty zmínil, že chce vydat klasičtější thriller Zadní okno a Bída , ale dostal jste ten pocit tábora ze scénáře?
SARAH PAULSON: Viděl jsem někoho jiného, jak o tom něco říká, a nejsem si úplně jistý, zda tomu rozumím, ale zase jsem ten film neviděl, takže bych tomu mohl rozumět lépe, kdybych to udělal. Pokud vím, nemyslím si, že to byl cíl Aneesh, ale mohl jsem se v tom mýlit. Myslím, že je to opravdu skvělý chlap, takže nedílnou součástí klasické součásti, pro kterou se chystal, je něco z toho jistě, ale já nevím! Určitě jsem neměl v úmyslu být campy.
KIERA ALLEN: To je zajímavé. Myslím, že Aneesh čerpal z mnoha klasických filmových tradic. Je to takový filmový nadšenec a tak vzdělaný ve filmech. Byli bychom na place a on by vytahoval filmové tituly ze vzduchu jako inspirace, o kterých jsem nikdy neslyšel. Myslel jsem, že toho o filmu vím hodně, ale on je na jiné úrovni, takže s tebou ani nemůžu mluvit o tom, co se děje v jeho mozku. Je tak chytrý a skvělý a tahá z tolika míst. Vím, že Sarah a já jsme to vždy brali velmi vážně, brali jsme naše postavy velmi vážně a chtěli jsme je oživit tím nejpravdivějším možným způsobem. Když jsme byli na natáčení a společně jsme tyto scény dělali, bylo to skutečné, řeknu vám to! Pokud jste dva palce od tváře Sarah Paulsonové a sledujete toto představení, je to skutečné.
Foto: Hulu
Nelze popřít, že trauma byla rozhodně v srdci Diane a Chloe zvlášť, stejně jako jejich společného vztahu. Jak jste se jako herci ponořili do toho temného místa, abyste oživili tyto postavy?
KA: Měl jsem mnoho rozhovorů s Anesh o traumatu a hodně jsem zkoumal. Četl jsem spoustu příběhů podobných Chloe a slyšel jsem příběhy lidí kolem nich a o tom, jak se změnili [po těchto zkušenostech]. Trauma je taková individuální věc, takže nemohu mluvit o tom, jaké by to bylo kdokoli jiný projít tím, ale vytvořili jsme, jaké by to bylo pro Chloe. [V rámci přípravy na tuto závěrečnou scénu] jsem napsal celý životopis toho, jaké by pro ni byly ty roky [mezi], co dokázala překonat a s čím stále bojuje a na čem musí ještě pracovat a co s ní bude vždycky, protože to nelze vrátit zpět. Přišla na místo, kde je šťastná a má úžasný život a má tuto nezávislost a má všechno, co kdy chtěla. [Ale] to nemůže učinit nešťastným. Existují určité její části, které vždy budou její součástí, a zjištění, kde se ty věci nacházejí, a jak se rozběhly a jak s nimi bojuje, byla velkou součástí nastavení této scény.
A Sarah, jak jsi se dostala k tomu bodu, kdy jsi mohla hrát někoho jako Diane?
datum premiéry power season
SP: Myslím, že to všechno bylo ve scénáři pro mě opravdu. Aneesh hodně mluvila o tom, co se stalo Diane jako dítě. Z psychologického hlediska je to široce chápaná myšlenka, že když jste byli zneužíváni a když jste byli zlomeni, máte sklon zlomit ostatní. Myslím, že pro Diane bylo to, co mě na tom zajímalo, jediné, co chtěla udělat, bylo udělat něco lepšího než to, co se udělalo pro ni, a jak se jí v hlavě zkroutilo, jak se o tomto dítěti stal celý její život. Když se snažila napravit nějaké emocionální zlo, nakonec se stala osobou, která byla tak zneklidněná, protože Chloe se stala absolutní kotvou v jejím životě a dala jí stabilitu a účel. V okamžiku, kdy se chystala létat na hnízdě, Diane nevěděla, kde je v prostoru a čase, a představa, že ji ztratí, byla doslova [jako volba] mezi dýcháním a nedýcháním. To pro ni nebylo možné. Pravděpodobně se zoufale potřebovala cítit potřebná a chtěná a zvolená, protože to se jako dítě necítila. Chtěla dceru, která ji potřebovala, která bez ní nemohla fungovat, a potřebovala věřit, že tomu tak je, takže dělala věci, které podporovaly toto myšlení u jejího dítěte.
Je to zajímavý pohled na Diane, což mě přivádí k mé další otázce. Sarah, zdá se, že máš zálibu v nedostatku lepších výrazů, že přinášíš sympatické vlastnosti v postavách, které by jinak mohly být považovány za darebáky nebo přinejmenším za nezměnitelné. Je to vědomá volba nebo něco, co se děje přirozeně, možná proto, že jste někdo, kdo hledá to nejlepší v lidech ve vašem vlastním životě?
SP: Ach, nemyslím si, že jsem takový člověk (smích). Myslím, že ve skutečnosti můžu být trochu cynický, což je zajímavé, když to říkáte, protože jsem na to vlastně ani nepomyslel, proč. Tato otázka mi byla položena již dříve a myslím, že část z ní pravděpodobně pochází z věci Marcie Clarkové. Myslím, že to spíše naznačuje to, co jsme si jako kolektiv vybrali lidé, kterým jsme věřili o Marcii Clarke a v co jsme se všichni rozhodli, že je a o čem byla, a aby se v nich mohla chovat, musela být x, yaz způsoby. Myslím, že to hovoří o naší osobní připoutanosti občanů k tomu, jak jsme se rozhodli ji chybně držet, takže to není tak o tom, jak jsem vás přiměl soucitit s ní, ale spíše o tom, jak jsem vám připomněl, že ona byla osoba, ona byla lidská bytost . Takže najednou jste konfrontováni s vašimi vlastními dříve přesvědčenými přesvědčeními, že se pak začnete odtrhávat a pak si myslíte, že něco dělám já, ale ve skutečnosti jsem se jen snažil hrát trojrozměrného člověka.
Zdá se, že mám [zálibu v těchto postavách] nebo schopnost [hrát je], ale myslím si, že ve skutečnosti jde spíše o kolektivní rozhodnutí, které bylo učiněno. Myslím, že to, co bylo na té show tak silné, je to, že trvala na tom, aby každý konfrontoval své vlastní přesvědčení o dané osobě, takže mám zásluhu na něčem, co má vlastně co do činění se snahou být pravdivý ohledně této zkušenosti, jak jsem ji chápal.
Nevím, jestli je to moje dovednost nebo záliba, ale vím, že mě zajímá hrát na lidi, kde šlechta není hlavní zásadou, podle níž žijí svůj život, protože si myslím tolik, že s předními dámami Nebo vedoucí muži, vždy musí být do jejich postavy zapojen nějaký prvek hrdinství, abychom je mohli milovat a dostat se za ně, a to mě nezajímá ani tak jako herce. Není to tak, že bych je nerad sledoval nebo se na ně zakořenil, když sleduji takové filmy, ale zajímá mě spíše podzemní příběh, který řídí lidské chování, a někdy ta naše část, která dělá něco, co je naprosto žertovný a naprosto nezkorumpovaný, ale samoúčelný. Víte, takové věci, které děláme, někdy čas od času z toho místa fungují, ať se to líbí nebo ne, a to mě jako herce zajímá.
Představuji si, že je také zajímavější hrát, protože je to určitě zajímavější sledovat z pohledu publika.
SP: Myslím, že je to proto, že to uznáváte! Poznáváte sami sebe, když někdo dělá něco, co je trochu pochybné [protože si myslíte]: „To jsem mohl udělat taky.“ Ne nutně v této dynamice (smích), ale obecně si myslím, že když vidíte lidské chování, které vidíte sám sobě, pomáhá vám cítit se méně sám a méně nenávidět sebe sama nad některými věcmi, které jste ve svém životě udělali nebo neudělali a které litujete nebo nelitujete. Vidíš, co říkám?
Rozhodně. Jak jste mohli s tak intenzivními scénami vy dva ustoupit od této toxicity, jakmile se kamera přestala pohybovat? Muselo být obtížné oddělit se od těch postav, když křičeli řezně.
KA: Ano, bylo to intenzivní (smích). Nebylo vždy snadné udělat opravdu intenzivní scénu a pak přemýšlet, ach, co je na oběd? Ale myslím, že jsme si ty scény natolik přiblížili. Můžu o tom dokonce mluvit emotivně, protože si pamatuji natáčení opravdu náročných scén, ale láska tam pořád byla. I když postavy nějakým způsobem bojovaly nebo s nimi bojovaly, veškerá ta intenzita šla do lásky, péče a podpory, které jsme k sobě měli. Prostě se to změnilo na způsoby, kterými [Sarah] pro mě byla, a podporovalo mě to a pomohlo mi přes ty intenzivní scény. Nikdy předtím jsem nic takového nedělal! Toto je můj první film a ona, která má všechny tyto zkušenosti a takové laskavé srdce, skutečně udělala obrovský rozdíl v mých zkušenostech na scéně.
SP: Myslím, že pro mě se nemůžete dívat na Kierinu tvář s vědomím, že jí prožíváte všechna ta trauma a způsobujete jí všechnu tu bolest [a něco necítíte]. Moje náklonnost ke Kierě a moje úcta k ní byla obrovská, takže to bylo náročné, ale byla to moje práce. Myslel jsem si, že pokud tam nejdu úplně, pak příběh Chloe nemá stejný dopad, pokud jde o konečný konec tohoto příběhu. Musím tam jít, abych si plně uvědomil svůj oblouk, a bylo to těžké, protože je to nejotevřenější, nejkrásnější, nejchytřejší, vtipná a úžasná žena. Ale to je opět práce! Na konci dne je naší prací uskutečnit Aneeshinu vizi, oba jsme to pro něj chtěli. Byl natolik oddaný natáčení tohoto filmu, byl pro něj natolik vášnivý a s každým jeho malým zákoutí a zákoutí se staral o takovou péči a čas, že jsme oba nevysloveným způsobem cítili, že jsme mu chtěli dát to, co chtěl. To vyžadovalo, abychom se oba ponořili a udělali, co bylo potřeba.
Foto: Hulu
Pojďme si na chvíli promluvit o závěrečné scéně. Je tam trochu nejednoznačnost. Víme, že se zdálo, že se Chloe posunula dál a má úspěšný a šťastný život, ale zajímalo by mě, jak se toho chopíš. Uvědomila si Diane někdy plně, co udělala a že se mýlí? Opravdu tam Chloe zamýšlela zabít Diane a snad zdědila některé darebácké vlastnosti své matky?
SP: Nevím, kolik kognitivních funkcí měla Diane (směje se), ale myslím si, že pokud ji [Chloe] stále přijde navštívit, je to pro ni důležité.
je cw na hulu
KA: Oh, tak zkroucené! Tato závěrečná scéna je něco, na čem jsme s Aneesh hodně pracovali v zákulisí. Myslím, že po většinu tohoto procesu jsem se Sarah moc nemluvil o tom, odkud pochází její postava, protože jsem chtěl, aby to pro mě bylo úplně neprůhledné. Tolik toho, čím tato postava prochází, je, bože můj, proč mi to moje matka dělá? Co se děje s mojí matkou? A kdybych slyšel tato krásná vysvětlení, která nyní slyším od Sarah o tom, odkud pochází Diane, myslím, že by bylo těžší se dostat do mysli Chloe. Přišel jsem do toho tedy čistě z pohledu Chloe a vůbec jsem nevěděl, co si Diane myslí.
Nevidím to tak, že nakonec zabije její matku, vidím to tak, že dělá to, co jí její matka dělala tolik let. Udržuje ji nemocnou, udržuje ji jako neohrožující. To pochází z místa, kde byla touto osobou traumatizována. Chce mít vztah se svou matkou a racionalizuje to sama pro sebe, protože to je jediný způsob, jak se může cítit bezpečně kolem své matky. Jediným způsobem, jak jim může oběma dát to, co potřebují, je diskvalifikace, aby z ní už nehrozilo nebezpečí.
Pokud jde o cyklus zneužívání, pokud to Chloe vypne místo toho, aby to pokračovalo po generace, může své děti chránit. Dokáže rozdělit všechna trauma a všechno, čím si prošla, do tohoto jediného vztahu ve svém životě. A kdo by nemohl tvrdit, že si to Diane nezaslouží? Myslím, že odtud postava pochází a věřím, že tak si to sama ospravedlnila.
Jennifer Still je spisovatelka a redaktorka z New Yorku, která se příliš stará o fiktivní postavy a tráví svůj čas psaním o nich.